Dívám se na misku s vodou, ze které jsi ještě dnes pil a vím, že při každém pohledu na ni budu vidět, jak jsi ji rozléval a klouzal si se v ní, když jsi byl malý. A když jsi vyrostl, jak sis ji nabíral velkými sousty a házel ji do sebe a přitom jako bys ji překusoval a vyjadřoval tím obrovskou radost. Radoval ses ze všeho a my se radovali s Tebou.
Každodenně, při mém příchodu domů, jsi mě vítal s takovou intenzitou a silou, jako by to bylo po dlouhém loučení. A všichni okolo to věděli a slyšeli.
Bylo těžké projít se po ulici bez povšimnutí, protože se lidé ohlíželi za radostně pobíhajícím krásným psem, který běhal vždy přede mnou a radostně si házel balónkem v košíku nebo se smáli, když bylo slyšet praskání plastových lahví, které jsi vášnivě aportoval.
Při každém pohledu na porodní bednu tě uvidím, jak tam stojíš a láskyplně si prohlížíš nová štěňátka.
Snad budeme muset oprášit i zámek doma u vchodových dveří, protože ty tam nebudeš ležet, abys jen pozvedl pysky a zavrčel, když nevítaní hosté překročí práh našeho domu…..a oni pak rychle a beze slova ustoupí mnoho a mnoho kroků zpátky…
Celoživotní vážná nemoc tě vyřadila ze sportovních soutěží a výstav a tak jsi nebyl Šampiónem práce ani krásy (přestože jsi k tomu měl výborné předpoklady), ale kdyby se udělovaly Šampionáty temperamentu, osobnosti a radosti a lásky a zejména pak schopnosti přenést ji na lidi okolo sebe, určitě bys je získal všechny…
Říká se, že po mnoha letech si je člověk schopen vybavit pouze zážitky a vjemy velmi intenzivní, výjimečné a silné a Ty jsi jich do našich srdcí a myslí vepsal mnoho a mnoho. Proto vím, že tu s námi budeš stále……Nikdy tě, Garičku, nepřestaneme milovat………
V Brně 1. 4. 2009
Jana, Víťa, Klárka
a Erfy, Engie, Samík a Arwenka
